Historie regionu
Dávná historie obce a celého regionu souvisí s historií Chřibů. Moravské středohoří Chřiby je nejzápadnějším výběžkem Karpat vzniklým vyvrásněním mořského dna druhohorního a třetihorního moře vyplňujícího karpatskou geosynklinálu. Tyto usazeniny byly koncem třetihor a počátkem čtvrtohor velkými vnitrozemskými tlaky vytlačeny everozápadním směrem přes okraj Českého masívu, přičemž vznikly dva příkrovy dosahující mohutnosti až 1000 m. V příkrovech se střídají vrstvy pískovců, slepenců, jílů a slínů., které jsou nazývány flyšem. Hřebenem pohoří se táhne tzv. příkop magurský, jehož některé slepencové části nesnadno zvětrávají a vystupují v terénu jako skalní útvary vzniklé mrazovým zvětrávaním ve starších čtvrtohorách. Kromě těchto izolovaných skalních útvarů jsou pro Chřiby příznačné svislé až převislé skalní stěny na příkrých svazích, tzv. skalní sruby.
Zdejší členitý terén v povodí řeky Moravy skýtal ideální podmínky pro tábořiště lovců pravěké zvěře a sběračů plodin. Proto není divu, že historie lidské přítomnosti zde sahá tak hluboko do minulosti a to do závěru středního a průběhu mladšího paleolitu, tedy přibližně 100.000 až 10.000 let př.Kr.
Patrně nejstarším dokladem lidské přítomnosti na území východní Moravy je pěstní klín mandlovitého tvaru, nalezen v okolí obce Karolín, svým provedením dokonalý nástroj typický pro kulturu středního paleolitu, který byl vyrobený z červenohnědého radiolaritu a představuje bezesporu nejhezčí předmět svého druhu, nalezený dosud na našem území.
Z okolí Karolína, Lubné a z lokality Nová Dědina pochází také bohatá kolekce kamenných nástrojů vyrobených z pazourku, typických pro kulturu mladšího paleolitu. Kdy území středního Pomoraví patřilo k nejhustěji osídleným ve střední Evropě.
Mírné podnebí, rozsáhlé lesy, hojnost zvěře a úrodné půdy spolu s dostatkem vody byly určujícími faktory pro osídlení zdejší krajiny. Lovecké skupiny osídlily střední Pomoraví již počátkem mladšího paleolitu před 30-40 000 lety,kdy zdejší oblast patřila k nejhustěji zalidněným územím ve střední Evropě.
Velká koncentrace nalezišť při východním okraji Chřibů nám dokládá budování loveckých stanovišť na vyvýšených místech s dobrým rozhledem umožňujícím sledovat tah zvěře. Zvláště oblast napajedelské brány usměrňující pohyb velkých stád zvěře, vyhledávající potravu v různých ročních obdobích, byla výhodou pro budování loveckých sídlišť. Dokládají nám to četné nálezy pazourkových nástrojů z Bělova, Žlutav, Nové Dědiny a dalších. V době,kdy začaly vznikat dálkové komunikace,pohoří ovládalo prastarou jantarovou stezku vedoucí podél řeky Moravy od Jaderského moře k Baltu. Z tohoto důvodu zde vzniklo někdy v druhé polovině 1.tisíciletí p.n.l. hradisko na Holém kopci,které ovládalo jižní svahy Chřibů i nížiny před nimi. Ve stejné době střežilo dálkovou komunikaci ze Solné komory v dnešním Rakousku, procházející severními svahy Chřibů, hradisko u Roštína. Jantarová a solná stezka se stýkaly u Kroměříže a Chřiby tak tvořily mocný klín mezi těmito důležitými komunikacemi. Přítomnost těchto cest měla značný vliv na osídlování okolních úrodných nížin a úbočí Chřibů a také potřeba spojení mezi těmito stezkami vedla k vytváření přechodů přes hory a budování opevněných sídel k jejich obraně. Obě zmíněné komunikace neztratily nic na své důležitosti ani v pozdějších dobách. Na důležité křižovatce Jantarové stezky, někde na soutoku Moravy a Olšavy, byla pravděpodobně vybudována předsunutá římská vojenská stanice.
Další archeologické nálezy dokládají zde slovanské osídlení lidem popelnicových polí. (7.-9. století). V katastru sousední Vrbky se na stráni zvané Obranica našlo pravěké hradisko, z něhož se zachoval půlkruhový val (5 m široký), na jehož jižním svahu bylo objeveno žároviště. Na západ od hradiska v lese „za starou ohradou“ bylo objeveno pět mohyl s popelnicemi a na východ od Obranice, směrem na Novou Dědinu, na Tabarkách, se našlo rozsáhlé pohřebiště o 30 mohylách, v nichž byly jak popelnice, tak kostry obrácené hlavou k východu bronzové předměty.
Po příchodu Slovanů zde postupně vzniklo velké hospodářské, církevní, vojenské a správní středisko. Ze současných archeologických poznatků již můžeme s největší pravděpodobností tvrdit, že centrum Velkomoravské říše bylo právě zde.
…chudý český rolník, který ani neví
dědové-li jeho jací bývávali,
by jim podobnými potomci se stali.
Ale šťasten, komu poznati se přeje,
co se velikého událo a děje
v dědičné té jeho vlasti milované,
co ji v lůně dřímá i co nad ní plane…
(E. Krásnohorská * Na roli * úryvek)
