Mořské oko

 

Nedaleko Lubné, v lese zvaném Drátěná, dodnes najdete místo, kterému pro jeho neustálou vlhkost a zrádné bahnité břehy lidé říkají Mořské oko. Po celý rok vyvěrá v tomto místě ze země voda. Povídá se, že je bezedné a ve svých hlubinách je spojeno s moři a oceány, na rozdíl od ostatních mořských ok vzniklých v zatopených lomech nebo v horských prohlubních a majících pevná dna. K bažině se váže několik pověstí doložených vyprávěním pamětníků, kteří je slyšeli v ústním podáním od svých předků.

Často si tudy krátil cestu jeden mládenec z Kudlovic, který našel zalíbení k jisté dívce v naší obci. Po jedné takové návštěvě na zpáteční cestě v temné noci za bouřky zbloudil z lesní cesty. Z poznenáhlu se jeho nohy začaly propadat v měkkém mechu stále hlouběji a hlouběji, až jej bažina načisto pohltila. V hlubinách nenašel smrt pouze tento kudlovský šohaj, ale bažina v tom roce strávila i koně s povozem, který svážel dřevo na zimu. Větší štěstí měl Jiří J. z Halenkovic, který se chtěl cestou z taneční zábavy v mořském oku osvěžit. V předklonu se mu ale náhle zatočila hlava a on upadl do bažiny. Volání o pomoc naštěstí uslyšela jeho dívka, která ho kousek cesty doprovázela. Ta sehnala pomoc mezi místními mladíky, kteří pomohli tonoucího vytáhnout.

K Mořskému oku se váže také pověst, která vznikla na základě svědectví několika občanů, kteří v něm v minulosti spatřili velikou slizkou mořskou zmiji. Ta se čas od času dle vyprávění našich předků vynořila z mořského oka a vyvalila z útrob země mohutné přívaly vody, které zaplavily mnohé lubenské chalupy. Ještě žijí pamětníci, kteří pamatují takové povodně, které byly příčinou smrti i jedné ženy. Aby se zamezilo těmto záplavám, byla postavena nad obcí vodní nádrž. Tato zarybněná vodní plocha se zřejmě zalíbila i mořské zmiji, protože ji zde i v současnosti několikrát zahlédli místní rybáři. Doposud se ji ale žádnému z nich nepodařilo chytit. Nejblíže úspěchu byl Jiří V., kterého chycený neznámý vodní tvor vtáhl do vody a ten zápasem s nestvůrou zapadl až po pás do bahna. Leč neznámý živočich uplaval a rybáře musel vytahovat z rybníka traktor. A je docela možné, že zamilovaného mladíka i koně s povozem stáhla do hlubiny právě tato mořská zmije. Bez nadsázky lze říct, že v odkazu mořské slizké zmije, předpotopní hydry, střeží lubenští největší z pokladů chřibských hor srovnatelným s lochnesskou nestvůrou nebo sněžným mužem.

Podle další pověsti se zde nachází hrob se zlatou rakví nesmírné hodnoty uherského krále Belly, který byl pochován do tohoto mořského oka – viz níže. Jedná se pravděpodobně o nejtajemnější běžně přístupné místo Chřibů nedaleko Lubné, které zřejmě nebylo pro velmi zrádný nebezpečný bezedný terén a ze strachu před zmijí nestvůrou doposud prozkoumáno.

Dle vyprávění pana učitele Brázdila zapsal a doplnil Ing. Ota Škrabal