Zlatá rakev krále Belly, Ondráš a Juráš

 

Zlatá rakev krále Belly

Maďaři, kteří rozvrátili říši Velkomoravskou, dostali se údolím řeky Moravy až do zdejších hor a vypálili osadu v místě dnešní Nové Dědiny. Přitom zemřel jejich král Bella. Maďaři jej podle pověsti vložili do tří rakví – zlaté, stříbrné a měděné a pochovali kdesi v lese v Tabarkách. Potom odtáhli na sever a zničli přitom osadu Sulimov, která byla v lese v Lávkách. Obyvatelé, kteří se rozutekli, hledali potom hrob krále Belly, ale marně. Svým potomkům zachovali pouze tuto pověst o zlaté rakvi krále Belly. Nedaleko obce Lubná u lesní cesty na Tabarky se nachází tůňka místními lidmi zvaná mořské oko. Po celý rok v tomto místě vyvěrá ze země voda. Podle místní pověsti nemá tato tůň dno a nachází se pod ní moře. A právě vznik tohoto mořského oka podle pověsti souvisí s výše uvedeným hrobem krále Belly. Maďaři při kopání hrobu narazili na obrovskou podzemní vodní plochu – moře, do které vhodili zlatou, stříbrnou a měděnou rakev. Protože byli při nočním pohřbívání krále neustále rušeni vytím vlků a pobíháním medvědů, nestačili moře zcela uzavřít a dali se na útěk. Do dnešních dnů se tak zachovalo bezedné místo s vyvěrající vodou z tohoto „podzemního moře“.

 

Ondráš a Juráš

Zbojník Ondráš se narodil jako syn fojta Fucimana z Janovic. Ondráš prožíval své mládí v době, kdy byl majitelem frýdeckého panství František Vilém Pražma, za kterého byl lid velice utlačován. Byly předepisovány velké dávky a pracovní povinnosti. Z tohoto důvodu mnozí majitelé usedlostí ze svých majetků utíkali, nechávali pole neobdělané a dávali se na zboj. I když Ondra na zboj nemusel, pocházel ze zámožné rodiny, dal se na zbojnictví snad právě proto, že viděl utrpení poddaného lidu. Posbíral nespokojené sedláky, stal se jejich vůdcem a spolu pak přepadávali panské statky, bohaté kupce a podnikali zbojnické výpady proti pánům ve Frýdku a na Hukvaldech. Zdržoval se v beskydských lesích a horách, často bývá nazýván Pánem Lysé hory. Jako chlapec pásával ovce, navštěvoval prý ale školu ve Skalici, Těšíně nebo v Příboře. Nejsou sice o tom žádné doklady, ale dá se předpokládat, že se mu jako prvorozenému dostalo určitého vzdělání, aby mohl jednou vést zděděné fojtství (o to se po odchodu Ondry nakonec staral jeho mladší bratr Jan). Ondrášův pohár života se naplnil po okraj 1. dubna 1715 ve sviadnovské Horákově krčmě, kde zbojníci tancovali a společně se veselili nad kartami a džbánky s pivem. A tu Jura, jeden z jeho zbojnických druhů, snad pod vidinou odměny 100 zlatých za hlavu Ondráše nebo pro jeho úspěch u šenkýřovy dcery, vyskočil a jednou ranou obuškem ho skolil k zemi. Ondrovo tělo pak bylo rozčtvrceno a části rozvěšeny po stromech na pospas havranům. Juráš dostal odměnu, ostatní zbojníci byli pochytán a souzeni v Těšíně. Protože však Jurášovi nedalo svědomí pokoj, dal se opět na zboj. Byl však chycen a zemřel ve vězení v Těšíně dva roky po smrti Ondráše. Tak bylo alespoň částečně spravedlnosti učiněno zadost.

Zbojníci Ondráš a Juráš pobývali jeden čas i v Chřibských lesích. Přijdeme-li na Budačinu, najdeme tam mohutný skalní útvar, skrývající uprostřed malou jeskyňku, v níž se skrývali. Tlupa dělala loupežné přepady a při jednom z nich dostala se do jejich rukou manželka napajedelského hraběte. Obrali ji o skvosty a žádali po hraběti výkupné. Ten neměl tolik peněz a vzkázal, že výkupné nemůže zaplatit. Zbojníci z obavy před prozrazením chtěli hraběnku zahubit, ale Ondráš a Juráš se jí zastali, když odpřísáhla, že je nezradí. Darovali jí život. Poněvadž loupežení neustávalo, bylo na tlupu posláno vojsko, kterému se podařilo loupežníky polapit. Byli odsouzeni na smrt. Hraběnka, jmenovala se Alina, si vzpomněla na to, že jí darovali život, předstoupila před ně a tázala se : „Slíbíte-li mi, že toho ohavného řemesla zanecháte, vyprosím vám milost.“ Zbojníci s radostí slíbili a hraběnka svůj slib splnila. Darovala jim kus země v lese, kde si vystavěli domky, až z nich povstala vesnice. Na památku krásné a šlechetné hraběnky ji nazvali Alinkovice. Po čase se název změnil na Halenkovice.

Jiná pověst vypravuje, že nad cestou v Kudlovské dolině se skrývali ve skalách zbojníci. Tehdy byl pánem na Kvasicích a Napajedlích hrabě Jan z Rottala. Zbojníci přepadali dlouhá léta povozy jedoucí po hradské cestěí a způsobovali tím často značné škody. Měli prý na Budačině hospodyni, kterou si kdysi rozhněvali tak, že udala v Hradišti místo, kde se zbojníci skrývali. Brzy nato obklíčilo vojsko Budačinu a zbojníky zajalo. V Napajedlích byli potom odsouzeni k smrti, avšak hrabě Jan z Rottala jim dal milost, když slíbili, že se polepší a budou poctivě obdělávati půdu. Dal jim také kus lesa, povolil tam vystavěti chaloupky a ves takto vzniklou nazval Alinkovice (dnešní Halenkovice) na počest své manželky Aliny Bruntálské z Vrbna.

Jiná pověst opět zní: na Budačině sídlili zbojníci, z nichž dva nesmělejší nazývali se Ondráš a Juráš. Ondráši prý neuškodila ani střelná rána a šla o něm pověst, že je nezranitelný. Jen vlastním obuchem mohl prý být zraněn a zabit, to však bylo velmi nesnadné. Juráš však počal na Ondrášovu sílu žárlit a umínil si sprovodit jej ze světa. Vypůjčil si od Ondráše obuch a znenadání praštil jej do čela takovou silou, že se svalil ihned na zemi. Zbojníci rozezleni na Juráše odepřeli mu poslušnost a rozběhli se po okolních lesích, truchlíce nad ztrátou Ondráše. Juráš se zřejmě usadil v tomto kraji, o čemž svědčí častá zdejší příjmení Jurášek, vyskytující se zejména v sousední obci Vrbka. Jedná se zřejmě o potomky legendami opředeného zbojníka Juráše.